Reklama
Slizké orgie Orientu

Slizké orgie Orientu

Nadržené chobotnice dobyly dívčí klíny

Mluvíme-li o nekončící západní fascinaci Východem, vždy se nakonec dostaneme k zásadní otázce: proč je japonské porno místy tak strašně divné? Co tam dělají ta chapadla, chlípně rozchlipující stydké pysky? A vůbec, neměli by být Japonci nenápadní a až bezpohlavně slušní?

Erotické výjevy mají v japonském umění letitou tradici. Grafiky šunga (v doslovném překladu ‚jarní obrázky‘, přičemž jaro je eufemismem pro sex) vznikaly už na přelomu prvního tisíciletí a dosahovaly vrcholu v období Edo (1603–1867), kdy se začaly masově vyrábět dřevotisky ukijo-e. Jedním z nejslavnějších umělců tohoto období je Kacušika Hokusai – a jedno z nejslavnějších Hokusaiových děl nese název Sen rybářovy manželky. Tento dřevotisk z roku 1814 je svým motivem výjimečný; žánr ukijo-e většinou zachycoval krásu pomíjivých chvil, nevzdaloval se však od reálného světa měst a vesnic, zápasníků sumó, kurtizán, divadla kabuki či japonské krajiny. Sex (včetně homosexuálního) nechyběl, i tady se nicméně jednalo o obrazy ‚ze života‘. Sen rybářovy manželky, jak napovídá už sám název, je jiný: zachycuje ležící ženu, kterou uspokojují dvě chobotnice. Jedna ji líbá na rty a hladí drobné ňadro, druhá se s vyvalenými bulvami věnuje vulvě.



Je pochopitelné, že když ještě během 19. století dorazila grafika do Evropy a Ameriky, málokdo z publika poznal v grafice odkaz na známou japonskou legendu o lovkyni perel Tamatori, která okradla mocného Dračího krále a čelila pak útokům jeho mořských nohsledů. O kulturních rozdílech ovšem ještě výmluvněji vypovídá, že přestože se ‚manželka‘ tváří veskrze spokojeně, západní obecenstvo většinou interpretovalo tento výjev jako znásilnění.

Grafika je pro Západ o to nechutnější, oč odlišnější je vnímání samotného symbolu chobotnice. Pro nás je to vyslanec nevyzpytatelných temných hlubin, jehož přerostlí příbuzní zlostně potápějí koráby a ohrožují kapitána Nema. V Japonsku ale chobotnice často hrají úlohu podmořských komiků, nebo dokonce šibalů. A to, co se na dotyčném dřevotisku děje, je věru spíše šibalské než zlovolné.

Pokud odhlédneme od prvotního šoku, musíme uznat, že chobotnice – respektive snová chobotnice – skutečně je dokonalým milencem. Osm končetin skýtá obrovský potenciál slasti: některá chapadla na správných místech přiškrcují, jiná rázně penetrují, další laskají, přísavky pracují naplno… Chobotnice nabízí bezmeznou pozornost, bondáž i gang bang v jednom. A celá tahle z definice zoofilní představa je přitom tak vzdálená realitě, že se stává v jistém ohledu nevinnou.

Hokusaiův originální obrázek (který je v jeho obsáhlém díle pouhým střípkem) je dodnes hojně citován a parafrázován, sám o sobě však nijak nevysvětluje, proč v posledních desetiletích tolik nakynul subžánr japonského kresleného porna hentai, v němž chapadla devastují pochvy. Jedna z primárních příčin této slizké invaze zní nelogicky: je jí totiž cenzura.

Po druhé světové válce se začal do poraženého Japonska ‚vyvážet‘ i západní, přesněji americký pohled na to, co je a co není v zobrazování sexu přípustné. Autoři kreslené pornografie tak ve 20. století museli bojovat s podivným nařízením: ať už se v jejich díle dějí jakákoli zvěrstva, nesmějí při tom jasně zobrazit ztopořený mužský penis, obzvlášť v okamžiku penetrace. V roce 1990 ale Toshio Maeda ve svém komiksu Yōjū Kyōshitsu definitivně zviditelnil geniální způsob, jak zákaz obejít. Když do ženských genitálů nevnikají penisy, ale pouze penisům podobné objekty, je z hlediska zákona všechno v pořádku. A tak na kalhotky začaly útočit například podlouhlé sondy sexuchtivých robotů – a vkradla se sem i chapadla. A to nejen chapadla chobotnic, ale i nestvůrné výrůstky všelijakých démonů z jiných dimenzí, kteří měli do ‚šibalské‘ chobotnice hodně daleko. 



I když zcela odhlédneme od chapadel, je japonské porno pořád překvapující. Jak jde nebývalá otevřenost v nejrůznějších sexuálních libůstkách dohromady s představou uzavřeného národa? Fakt je, že v Japonsku se na ‚hříšné myšlenky‘ nikdy nepohlíželo jako na něco trestuhodného; odsudek si zasloužily teprve případné hnusné činy. Samotný pojem hříšnosti není něčím, co by bylo Japoncům vlastní. Západ i díky křesťanským kořenům více pracuje s pocitem provinilosti, který může zaútočit, i když masturbujete sami v zamčené místnosti. V Japonsku je mnohem důležitější stud pramenící z nenaplnění očekávané sociální role. Za to, co se děje za zavřenými dveřmi, se není třeba ani v případě překračování tabu stydět – pokud to neprosákne do společnosti, jíž se člověk zodpovídá.

Pro západní umělce bylo Japonsko zdrojem inspirace už v předminulém století. Právě Hokusai ovlivnil například Jamese McNeilla Whistlera, který předjímal impresionismus a symbolismus. A Pablo Picasso namaloval po roce 1900 obraz Žena a chobotnice, na němž se děje přesně to, co si myslíte. Tím ale Picassovo koketování s Japonskem neskončilo. Zatímco o tom, jak čerpal z afrického domorodého umění, byly popsány stohy papíru, teprve nyní vychází najevo, nakolik se zajímal o zemi vycházejícího slunce. Picassovo muzeum v Barceloně loni otevřelo objevnou výstavu Secret Images, z níž vysvítá, že Picasso byl sběratelem japonských necudných dřevotisků – a že se jimi nechal výrazně ovlivnit, zejména ve svém cyklu 347 erotických rytin, který vytvořil během půl roku ve věku 87 let a jímž předběhl neoexpresionisty. A to všechno navzdory tomu, že nad japonským uměním veřejně ohrnoval nos: Gertrudě Steinové kdysi řekl, že její bratr Leo „je milý, ale stejně jako všichni Američani všem předvádí japonské tisky. Moi, je n’aime pas ça“. Chapadla z Východu však dostala i jeho. Kopie Snu rybářovy manželky v Picassově soukromé sbírce samozřejmě nechyběla.
Sdílejte:TwitterFacebookVytiskněte si:TisknoutTisknout
Tisknout

Další z rubriky

Jak poznat lačnou holku? Tady je 53 věcí, podle kterých ji hned odhalíte

Jak poznat lačnou holku? Tady je 53 věcí, podle kterých ji hned odhalíte

Podle těchto znamení poznáte, že miluje sex. A někdy byste to do ní ani neřekl! Inu, tichá voda břehy mele…

Číst více
Šmajchlování: Jak často to děláme, kdy nejvíc a jak tomu říkáme?

Šmajchlování: Jak často to děláme, kdy nejvíc a jak tomu říkáme?

V tomto článku jsme pro sex použili výrazy z drsné hovorové mluvy. Ale pozor - text je přísně odborný!

Číst více
POLÍZANICE! Zeptali jsme se žen, jak správně lízat. K čemu jsme došli?

POLÍZANICE! Zeptali jsme se žen, jak správně lízat. K čemu jsme došli?

Zeptali jsme se na to čtyř žen, ale dvakrát moudří z toho nejsme. Každá to totiž chce jinak. Ale co - zmrzliny jsou taky stovky druhů a každý ma nejraději tu...

Číst více
Naivní očekávání - dej si facku, odhoď je a začni od konce

Naivní očekávání - dej si facku, odhoď je a začni od konce

Čekáte, že zrovna váš život bude originální? Marně!

Číst více
Reklama

Nejnovější články

Páteční gify, jediná jistota dnešního světa

Páteční gify, jediná jistota dnešního světa

A už je to tady zase. Pátek, oběd se blíží, tak než se vyrazíte najíst, nezapomeňte užít naší pravidelnou dávku. Aplikace ...

Číst více
GALERIE: Potvrzeno! Příroda je pěkně nefér

GALERIE: Potvrzeno! Příroda je pěkně nefér

Příroda je občas docela svině. Zatímco někdy rozdává plnými hrstmi, jindy zase pěkně škudlí.

Číst více
GALERIE: Ženy, které zírají do lednice

GALERIE: Ženy, které zírají do lednice

Možná vám taky doma kdysi říkali, že se do lednice nečumí jak do televize. Ale tyhle holky? Ty na to zvysoka kašlou!

Číst více
Páteční gify dnes ve velkém rodinném balení

Páteční gify dnes ve velkém rodinném balení

Dneska jsme se nechali zase trochu unést a tak jsme vybírali a vybírali, až jsme těch gifů vybrali celou hromadu. Tak snad to neucpe ty internety. A vy taky opatrně, ...

Číst více