Reklama
Rozhovor s Evou a Vaškem!

Rozhovor s Evou a Vaškem!

Mluvili jsme s nejslavnější uměleckou dvojicí dneška

Jednou jsme napsali, že Eva a Vašek jsou trapní. Pořád nám ale leželo v hlavě, jestli si nehrajeme na trapné pražské intelektuály. A tak jsme se za E & V do Blanska vypravili osobně...

Jak jste se dostali až k dvaadvaceti koncertům měsíčně?
Lidi nás prostě chtějí. Nasmlouváno máme až do poloviny roku 2010.

Jak se rozhodujete, kde hrát?
Snažíme se jezdit rovnoměrně, abychom v jednom regionu nehráli příliš a nepřesytilo se to. Ideální je přijet na místo jednou za dva roky.

Je někde publikum živější než jinde?
Nejvíc zpívají horníci – v Ostravě to bývá absolutně spontánní. Asi to pramení z toho, že právě vylezli sedření ze šachty a dali si dva rumy.

Máte minimální požadavky na sál?
Ne. V malé vesničce hrajeme v kulturáčku pro sto lidí, ale pozvali nás třeba i do Znojma na hrad, kde bylo tisíc posluchačů.

Míváte vždycky plno?
Většinou ano. Někde máme i dva koncerty za sebou!

Jak prodáváte nosiče?
Většinou na dobírku. Jenže vyletěla nahoru cena nafty, což zdražilo poštovné. Někdy je už vyšší než cena kazety. Když ji chcete poslat nějaké babičce do Aše, dá za ni skoro 300 Kč. Je to prostě složitý… Od roku 2003 využíváme i teleshopping.

Ale mladí spíš stahují MP3…
No, stahujou… oni to kradou, když to tak řeknu. Babičky krást neumějí, protože nedokážou ovládat různý 
ty kradoucí zařízení.

Vyděláváte spíš na koncertech, nebo na prodeji nosičů?
To jde ruku v ruce. Nosiče se nedají prodávat bez koncertů a koncertovat se zase nedá bez nosičů.

V Rakousku poslouchají mladí svou muziku, třeba hip hop, ale o víkendu jdou na zábavu, kde tancují a zpívají lidovky se staršími. Proč to má v Česku negativní příchuť?
V Rakousku nebyl násilný předěl jako u nás v roce 1989. Když se tu tehdy otevřely dveře, nastal chaos a lidi se odřízli od lidové hudby. Na lidovku dnes chodí babičky a dědečci s vnoučaty – naštěstí! Prostřední generace ale chybí.

Proč si myslíte, že se do vás tak strašně naváží kritika?
Kritik se prostě do něčeho navážet musí, a noviny musejí o něčem psát. Jasně se to ukázalo, když umřel Karel Svoboda. Půl roku jsme měli pokoj!

Zabolí ta kritika někdy?
Jo, ale už jsme si zvykli.

Vzpomenete si na nějakého kritika?
V seriálu Ta naše povaha česká se nám líbil Pavel Klusák. Působil jako nejchytřejší člověk přes muziku v téhle republice, jako jediný, kdo ví, co je dobré a co špatné. Fakt nevím, kde se to všechno naučil. Dal bych mu do ruky harmoniku a řekl bych mu: „Tak zahraj!“

Jak velký máte repertoár?
Přes 35 hodin, ale na koncertech z toho hráváme asi dvě hodiny.

Jak to děláte bez kapely?
Kapelu máme předtočenou ve studiu. Na koncert si přivezeme základ a sborovou část a každý zpíváme jen svůj hlas. Eva k tomu navíc hraje na klávesy a já na harmoniku, ale jen občas. Je to vlastně taková skládačka…

Která písnička má největší úspěch?
Určitě Bílá orchidej. Koncert bez ní bychom lidem nezdůvodnili!

Posloucháte taky jinou hudbu než sami sebe?
Teď jsme byli čtrnáct dní v Maďarsku a byl tam jazzový festival. Já na něm vydržel tři dny!

Vašku, byl jste někdy rocker?
Ne! Byl jsem vždycky komerčák, už v patnácti, a pořád jsem komerčák. Ale tady na Blanensku jsem měl plný sály a všichni se mnou zpívali. Do osmnácti let jsem ani nemohl být mánička. Máma vždycky řekla: „Jsi jak Ezop,” a poslala mě k holiči.

To jste nikdy netíhnul k ostřejší muzice, třeba k metalu?
Tenkrát ještě žádnej metal nebyl, snad akorát Párpli (Deep Purple).

Hrál jste na boostrovanou kytaru?
No jasně! Měl jsem první booster na okrese. Kdo boostroval, byl král. Stačil jeden bzučící tón a sál šel do tranzu!

S jakou kytarou jste začínal?
S gibsonkou. Našrouboval jsem na ni snímač a pustil to přes rádio se zeleným magickým okem, později přes desetiwattový zesilovač Tesla.

Evo, ani vy jste si neprošla revoltou?
Od čtrnácti let jsem na konzervatoři studovala klasickou operu. Tam nešlo nic moc vymýšlet. V osmnácti jsem ještě před maturitou nastoupila k Vaškovi do kapely a už to jelo!

Máte kotel s vášnivými fanoušky?
Ne, naše publikum je už klidné. Spousta lidí na nás ale jezdí i dvě stě kilometrů daleko.

Evo, dostáváte nabídky k sňatku?
Ne. Chodí na nás lidi starší o generaci nebo i o dvě, a ti jsou už popárovaní.

Setkáváte se se závistí?
Řekl bych to asi takhle: bydlíme u Blanska a v okruhu asi osmdesáti kilometrů od něj nehrajeme.

Proč nevystupujete na stadionech?
Protože asi 30 % našich posluchačů má berle nebo hůl. Mladí lidé si na koncertě klidně sednou na zem a vydrží tam sedět třeba celý den. Tak desetkrát denně si jen dojdou pro pivo. Kdyby si ale takhle sedl náš posluchač, za pár minut se už asi nezvedne. Soudím to podle sebe…

Oslovili vás někdy politici, abyste zahráli na jejich mítincích?
Jasný! Pro ČSSD jsme hráli v Praze na Žofíně.

‚Modrý ptáci‘ z ODS se neozvali?
Ne, ti asi mají svoje interprety.

Kdo je váš největší konkurent?
Žádného nemáme. Jsme jen dva, což je obrovská výhoda. Víc se ale už zmenšit nemůžeme. Kdybychom totiž byli jen jeden, nemohli bychom dělat duety, ani zpívat ‚mužské‘ a ‚ženské‘ písničky.

Vašku, co zdraví?
Vážím si ho. Hrajeme lidem starším o dvacet let, než jsme my, takže vidíme, co věk dokáže. Nejím ale zdravě ani nesportuji, což je na mně asi vidět. Pokud se budete chovat, jak se chovám já, máte ve mně vzor, jak budete v pětapadesáti letech vypadat.

Jak vznikl název Eva a Vašek?
Když jsme kdysi vyjeli do zahraničí, pojmenovali nás Böhmische Nachtigallen, Čeští slavíci. To se ale nechytilo, a tak nám začali říkat křestními jmény. A my jsme to pak prostě použili i doma. Ale Eva to ještě trochu doladila. Každý by totiž logicky řekl „Vašek a Eva“. Ale Eva řekla: „Ne, ty budeš druhej, dámy jsou vpředu.“

Co vlastně chcete svou hudbou říct?
Hudba, tón, frekvence či vibrace, to všechno jsou vlastně prostředky terapie vnitřních orgánů. Lidi sice na našich koncertech zažívají různé věci, ale nezávisle na sobě říkají: „Udělali jste nám dobře na duši!” A to je náš message.

Bonus na závěr - Bílá orchidej v němčině!


Sdílejte:TwitterFacebookVytiskněte si:TisknoutTisknout
Tisknout

Další z rubriky

Lukáš Tomšů a Anna Černá se stali mistry České a Slovenské republiky v surfingu

Lukáš Tomšů a Anna Černá se stali mistry České a Slovenské republiky v surfingu

Mekka evropského surfingu, francouzské městečko Seignosse na pobřeží Atlantského oceánu se během uplynulého týdne stalo opět hostitelem ...

Číst více
Desperados High Jump představuje hudební program

Desperados High Jump představuje hudební program

Neopomenutelnou součástí každoročního programu cliffdivingových závodů Desperados High Jump, kde nikdy nechybíme, je vytříbený ...

Číst více
Jak se staví největší lyžařský skok střední Evropy?

Jak se staví největší lyžařský skok střední Evropy?

Když Hanzi Prouza začínal s pořádáním závodu Excelent Soldiers, umínil si, že do Deštné v Orlických horách přiveze ...

Číst více
Prolapse of Love - Vyhřeznou prasečí vnitřnosti, obrazy i instalace

Prolapse of Love - Vyhřeznou prasečí vnitřnosti, obrazy i instalace

Jan Poope, aka exmaximák Honza Strmiska vás zve na vernisáž výstavy Prolapse of Love. A nebude to nic pro slabé nátury!

Číst více
Reklama

Nejnovější články

Páteční gify, jediná jistota dnešního světa

Páteční gify, jediná jistota dnešního světa

A už je to tady zase. Pátek, oběd se blíží, tak než se vyrazíte najíst, nezapomeňte užít naší pravidelnou dávku. Aplikace ...

Číst více
GALERIE: Potvrzeno! Příroda je pěkně nefér

GALERIE: Potvrzeno! Příroda je pěkně nefér

Příroda je občas docela svině. Zatímco někdy rozdává plnými hrstmi, jindy zase pěkně škudlí.

Číst více
GALERIE: Ženy, které zírají do lednice

GALERIE: Ženy, které zírají do lednice

Možná vám taky doma kdysi říkali, že se do lednice nečumí jak do televize. Ale tyhle holky? Ty na to zvysoka kašlou!

Číst více
Páteční gify dnes ve velkém rodinném balení

Páteční gify dnes ve velkém rodinném balení

Dneska jsme se nechali zase trochu unést a tak jsme vybírali a vybírali, až jsme těch gifů vybrali celou hromadu. Tak snad to neucpe ty internety. A vy taky opatrně, ...

Číst více