Moderní nudismus je návratem ke stavu, který vyznávaly primitivní národy. Genetický výzkum lidských vší prokázal, že se lidé začali oblékat až asi před 72 000 lety. Šlo ale jen o ochranu před zimou. Dokládají to třeba Eskymáci, kteří v iglú dodnes chodí nazí. Řekové a Římani se koupali a sportovali bez oblečení. Zahalovat ‚hříšné‘ tělo začal až křesťanský středověk, ale v umění ho odkryla už renesance.

V polovině 19. století podnikal americký spisovatel Henry D. Thoreau ‚nahé‘ procházky přírodou, které nazýval ‚vzdušné koupele‘. Organizovaný nudismus se objevil začátkem 20. století v Německu jako freikörperkultur (‚kultura svobodného těla‘). Německý sociolog Heinrich Pudor vydal v roce 1901 knihu Kult nahoty, ve které odmítl křesťanskou nenávist k vlastnímu tělu a hanbu, kterou tehdy lidé pociťovali k nahotě. Pod Pudorovým vlivem otevřel v roce 1903 Paul Zimmerman v Lübecku první nudistický klub. Jmenoval se Freilichtpark (Park svobodného světla). Veřejná nahota pak v Německu prodělala raketový rozvoj – ve 20. letech byl nudistický klub v každém větším městě. Když se ale v roce 1933 dostal k moci Hitler, začalo být odhalování zakazováno.

Do USA pronikl nudismus s německým emigrantem Kurtem Barthelem, který v roce 1929 založil Ligu fyzické kultury. V Evropě nahotě paradoxně pomohli komunisté – v bývalém východním Německu totiž byly FKK pláže jedním z mála projevů osobní svobody. Když Němci začali v 60. letech trávit dovolenou v dnešním Chorvatsku, vznikly nudapláže i tam. Postupně prorazily i v konzervativních zemích, jako je Řecko, Itálie nebo Španělsko. Na konci 60. let vyrostlo ve francouzském Cap d’Agde první čistě ‚nahé‘ letovisko. Ve stejné době začali v USA nudismus prosazovat hippies. Dnes se kruh uzavírá – objevil se křesťanský nudismus, odvolávající se na biblickou nahotu.