Jana je z Děčína. Jana se ráda fotí. Jana se nestydí.

Chcete také fotit? A nestydíte se? Pište na editorial@maxim.cz.

Jaké to je, Jano, opřít si o stehno takovýto masiv­ní klacek?
Jako jestli mě rajcuje, jo? No děsně, takovej průměr a takhle tvrdej. Ne, dělám si srandu. Je studenej, moc těžkej a už jsem si z něj zarazila třísku. Jo, a taky je moc hranatej.

Takže ho teď přeřízneš?
Už jdu na něj.

Ale nesmíš moc tlačit na pilu…
Vy mi tak budete radit! Abyste věděli, tak já jsem jako malá holka často chodila ke strejdovi do truhlářské dílny.

Fakt jo? A kolik ti bylo?
Tak asi dvanáct nebo třináct. A tak třeba vím, že téhle pile se říká ocaska!

Tam ses musela naučit věcí… Hele, a když do toho řežeš, máš ráda tu vůni čerstvých pilin po ránu?
Tu naprosto miluju.

Taková vlhká, že jo?
Myslíte jako ty zapařený hromady pilin? A zapařený fousatý chlapy ve vaťácích s motorovejma pilama?

My jsme spíš mysleli tu vů­ni dřeva. Jako třeba nová postel, čerstvě vyrobená od truhláře. Rozestlaná a pevná…
Mě jako chcete dostat do postele? To je teda hodně originální.