Mohou se dva předměty skutečně dotknout? Vždyť podle známého matematického principu se k sobě mohou jen donekonečna přibližovat…

Pavel, Tři Sekery

No jistě! Achilles, který nikdy nepředběhne želvu, jež má před ním metrový náskok. Protože Achilles běží stokrát rychleji než želva, uběhne-li metr, ona uběhne centimetr, on centimetr, ona milimetr… a tak pořád donekonečna, aniž by ji dohonil. Asi takhle nějak to je. Ale ve skutečnosti není. Neexistuje nekonečně malá vzdálenost a hlavně nelze donekonečna zpomalovat čas. To jen Zenon chtěl potrápit pythagorejce. A s otázkou to vůbec nesouvisí.

Záleží na tom, co vlastně myslíme slovem ‚dotyk’. Dotknete-li se prsty, pak se samozřejmě atomy palce přímo nedotýkají atomů ukazováku. Záporně nabité a vzájemně se odpuzující elektronové pláště atomů dovolí jeden druhému přiblížit se jen na určitou vzdálenost, která je ovšem tak krátká, že si ji mozek ani nedokáže představit. Některé doteky ale nemusejí být neproblematické. 

Zkuste se prstem dotknout žhavého železa. Ani v tomhle případě nedojde k doteku na atomární úrovni – to jen sběsile kmitající molekuly žhavého kovu a vzduchu rozkmitají atomy ve vašem prstu = roztaví ho. Nebo se prstem dotkněte hladiny neředěné kyseliny. Opět žádný skutečný dotyk elementárních částic, jen jejich bouřlivé ‚škatulata, hejbejte se’. Dalších příkladů jsou tisíce – jazyk přilepený k ledu, aspirin rozpuštěný ve vodě, tření ebonitové tyče… 

Ne, v mikrokosmu k žádným skutečným dotekům, jak jsme na ně zvyklí, nedochází. Ještěže je to úplně jiný svět, než v kterém žijeme.

A pro dokreslení Uniting Nations - Out of Touch