Je to podobné jako s teplotou. Rychlost letu se dá rozlišovat jako rychlost reálná a rychlost pocitová. U pocitové rychlosti se bere v úvahu velikost objektu, který se nějakou rychlostí pohybuje – čím je daný objekt větší, tím je jeho pocitová rychlost oproti reálné (vnímané z lidského hlediska) nižší. A naopak. Tahle rychlost se nedá změřit, jen vypočítat. Potíž ale může nastat i při měření reálné rychlosti.

Ve 20. letech minulého století britský entomolog C. H. T. Townsend při terénním výzkumu hmyzích společenství v mexických horách ‚změřil’, že místní střeček (velká moucha, jejíž larvy žijí přímo v tělech hospodářských zvířat) dokáže létat rychlostí přes 960 km/h. A dlouhá desetiletí byl pak tento údaj hojně citován ve vědeckých i populárně naučných publikacích, aniž by kohokoli napadlo si to nějak ověřit. Při takovéhle rychlosti by totiž odporová síla ve skutečnosti utrhala mouše křídla i hlavu.

Překvapivě až o mnoho let později se přišlo na to, že střečci létají ‚reálnou’ rychlostí jen 19 km/h. A naše běžné mouchy domácí dosahují rychlosti kolem 8 km/h, což je průměrná rychlost při vyklusávání ‚lidských’ běžců.

Ovšem při srovnání velikosti našich a hmyzích těl (ta muší jsou cca dvěstěkrát menší) dospějeme k závěru, že kdybychom byli mouchy, létali bychom ‚pocitově’ rychlostí cca 1600 km/h.


Takhle vypadá život mouchy domácí v makroskopickém pohledu:
archiv