Člověk má dva nosy
08. 02. 2010
Stejně jako má dvě oči a uši. Každá nosní dírka je totiž samostatný receptor.
Pošli kámošovi Vytiskni článek
Autor: RK
Dlouho se mělo za to, že člověk má pouze dva párové smysly – oči a uši. Každý vjem zpracovává mozek odděleně a teprve poté ho složí do výsledného rovnoměrného obrazu. Pokusy na lidech, které prováděly Wen Zhou a Denise Chen (to „y” je správně, jsou to obě ženy!), dokázaly, že také nos je ve skutečnosti párovým smyslem a ten pár tvoří dvě nosní dírky, každá se svým vlastním čichovým orgánem.
Pokusy zahrnovaly aplikaci dvou odlišných vůní – fenyletanolu (vůně růže) a n-butanolu (vůně lihového fixu). Do nosních dírek se vůně dostávaly pomocí kapátka, nejdřív do každé dírky jedna, pak se dírky různě zacpávaly a zase uvolňovaly, nechávaly se střídavě navykat na jeden nebo druhý pach... Přitom se sledovala činnost mozku v různých oblastech, které jsou aktivní při zpracovávání pachových vjemů.
A zjistilo se, že u nosních dírek existuje stejný jev jako u uší a hlavně u očí, tzv. smyslová rivalita. Když vyšlete do každého oka jiný obraz, nevidíte ve výsledku oba dva obrazy najednou, jakoby složené, ale nejdřív vidíte jeden, pak druhý, zase první, druhý, první, druhý... a tak pořád dál, dokud vás baví koukat se každým okem na něco jiného. Na internetu se tento jev ukazuje dost obtížně, ale zkuste se ve fotogalerii k tomuto článku chvíli dívat na kruh složený ze žlutých a zelených čar.
Stejná rivalita existuje také u nosu. Když dostaly pokusné objekty kapku fenyletanolu do jedné a n-butanolu do druhé dírky, cítily střídavě vůni růže a vůni lihového fixu. Ačkoli nám tedy do mozku proudí informace o obou vůních najednou, naše hlava se z nějakého důvodu soustředí vždy jen na jeden podnět. A opět podobně jako u očí je jedna dírka vždy mírně dominantní (je to ta, která se v menší míře samovolně ucpává). K čemu ale takový výzkum vůbec je? „Víme, v kterých částech mozku se čichové vjemy zpracovávají samostatně a kde pak dochází k jejich skládání do výsledného komplexního vjemu,” říká Denise Chen. „Díky tomu nejen lépe rozumíme mechanice čichového vnímání, ale můžeme porovnávat odlišnosti u zdravých a nemocných lidí a lépe tak léčit poruchy čichu, jako je třeba hyposmie (česky něco jako ‚nedočichavost’ – pozn. red.) u starších lidí.”
