Člověk má dva nosy
08. 02. 2010 | Autor: RK
Stejně jako má dvě oči a uši. Každá nosní dírka je totiž samostatný receptor.
Zvětšit písmo textu
Zmenšit písmo textu
Pošli kámošovi
Vytiskni článek
Sdílej na Facebooku
Dlouho se mělo za to, že člověk má pouze dva párové smysly – oči a uši. Každý vjem zpracovává mozek odděleně a teprve poté ho složí do výsledného rovnoměrného obrazu. Pokusy na lidech, které prováděly Wen Zhou a Denise Chen (to „y” je správně, jsou to obě ženy!), dokázaly, že také nos je ve skutečnosti párovým smyslem a ten pár tvoří dvě nosní dírky, každá se svým vlastním čichovým orgánem.
Pokusy zahrnovaly aplikaci dvou odlišných vůní – fenyletanolu (vůně růže) a n-butanolu (vůně lihového fixu). Do nosních dírek se vůně dostávaly pomocí kapátka, nejdřív do každé dírky jedna, pak se dírky různě zacpávaly a zase uvolňovaly, nechávaly se střídavě navykat na jeden nebo druhý pach... Přitom se sledovala činnost mozku v různých oblastech, které jsou aktivní při zpracovávání pachových vjemů.
A zjistilo se, že u nosních dírek existuje stejný jev jako u uší a hlavně u očí, tzv. smyslová rivalita. Když vyšlete do každého oka jiný obraz, nevidíte ve výsledku oba dva obrazy najednou, jakoby složené, ale nejdřív vidíte jeden, pak druhý, zase první, druhý, první, druhý... a tak pořád dál, dokud vás baví koukat se každým okem na něco jiného. Na internetu se tento jev ukazuje dost obtížně, ale zkuste se ve fotogalerii k tomuto článku chvíli dívat na kruh složený ze žlutých a zelených čar.
Stejná rivalita existuje také u nosu. Když dostaly pokusné objekty kapku fenyletanolu do jedné a n-butanolu do druhé dírky, cítily střídavě vůni růže a vůni lihového fixu. Ačkoli nám tedy do mozku proudí informace o obou vůních najednou, naše hlava se z nějakého důvodu soustředí vždy jen na jeden podnět. A opět podobně jako u očí je jedna dírka vždy mírně dominantní (je to ta, která se v menší míře samovolně ucpává). K čemu ale takový výzkum vůbec je? „Víme, v kterých částech mozku se čichové vjemy zpracovávají samostatně a kde pak dochází k jejich skládání do výsledného komplexního vjemu,” říká Denise Chen. „Díky tomu nejen lépe rozumíme mechanice čichového vnímání, ale můžeme porovnávat odlišnosti u zdravých a nemocných lidí a lépe tak léčit poruchy čichu, jako je třeba hyposmie (česky něco jako ‚nedočichavost’ – pozn. red.) u starších lidí.”

