Podle RNDr. Josefa Hausmanna, CSc. jsou ženy a muži odlišní z evolučních důvodů. Když mu to občas nějaká feministka vyvrací a tvrdí, že rozdíly vznikají odlišnou výchovou, říká: „Vezměte lvíče, potomka tisíců generací lvů, vyšlechtěných evolucí k tomu, aby prokousli krk první antilopě, kterou potkají. Vychovávejte ho s mladou antilopou a zkuste je ‚skamarádit’. Když lvíče dospěje ve lva, stejně jí ten krk prokousne.“ Podobně se prý chovají ženy, které se od dětství krášlí. Proč? Snaží se sehnat co nejbohatšího doživotního ‚starače’. Tu potřebu mají geneticky zapsanou podobně jako lev zabíjení antilop. A když už žena ‚starače’ má, krášlí se, aby si ho udržela.

RNDr. Eduard Bakalář, CSc. dodává, že si žena partnera vybírá hlavně podle jeho schopnosti ji zabezpečit. Pečlivě vyhodnocuje jeho mocenský status, peníze, schopnost prosadit se… Pro většinu žen jsou největší hodnotou děti. Pokud se partner nechová podle jejích představ (a pokud si navíc ještě dělá příliš velká práva na dětskou duši), žena se s ním prostě rozejde. Žádné nebezpečí jí kvůli tomu nehrozí – místo otce se o děti prostě postará stát. Navíc si najde jiného ‚starače’. Ten už ale nemá na děti polovinu vlivu, jako měl jejich zapuzený biologický otec. Smí dětem říct, že tohle auto je lepší než tamto, ale do podstatných věcí (jako je předávání tradic, hodnot a názorů) mluvit nesmí. Právě proto také ženy tak často odcházejí od otce svých dětí k novému partnerovi. Ženy o potenciálních partnerech často mluví jako o ‚projektech’. Na rozdíl od nás si vztah pečlivě plánují, zatímco muži do něj jdou živelně. Muž se u ženy spokojí s přijatelným zevnějškem. Nemá totiž mentální výbavu (jakýsi kufřík testovacích nástrojů) na to, aby její skrývané postoje prozkoumal důkladněji. Prostě jí věří. Proč? Když jsme byli malí kluci, maminky nám říkaly pravdy typu: „Na kopřivu nesahej, spálíš se.“ Tak jsme si odmalička zvykli, že ženský hlas to s námi vždy myslí dobře a vždy říká pravdu.

Josef Hausmann vysvětluje, že ženy musejí muže podrobně testovat právě proto, že hledají celoživotní starače. My muži je ale testovat nemusíme – přistupujeme k nim jen jako ke krátkým avantýrám. Chceme se s nimi prostě vyspat a zase jít dál. Dlouhodobý vztah je tedy pro muže vlastně omyl. Svatba je jeho největší prohrou – vítězná žena v něm právě ‚ulovila’ doživotního starače.