Ďurech nemá koule, yeah!

Ďurech nemá koule, yeah!

Raper, uhnětený z vypůjčených banalit, uplácaný z okopírované Ameriky

Pokud jde o muziku, otevřeně přiznávám, že ve svých třiačtyřiceti letech jsem už poněkud staromilský. Poslouchám Exploited, Sex Pistols, Ramones, Bad religion a další několik dekád starou punkovou hudební veteš. Při psaní si pro lepší soustředění pouštím kýčovitou zvukovou kulisu new age hudby nebo world music. Když jsem se proto nedávno dočetl, že se raper James Cole "obul" do kapely Nightwork, musel jsem nejdřív zjistit, o co vlastně jde. Ani jedno z těch dvou hudebních jmen mi totiž coby záměrnému ignorantovi "trendy" stylů nic neříkalo.

Coleho kritický šleh mi byl ale na první pohled sympatický razancí vyjádření a drsností formulací, které použil. Kapelu Nightwork totiž charakterizoval slovy: "Zvolili jste si je, tady je máte. Tohle jsou vaši šampioni, vaši bozi, vaše srdce. Uhnětený z vaší krve, uplácaný z vašich hoven." A já si natěšeně říkal: "Pozor, tady půjde o zásadní vnitrogenerační střet! Něco, co posune debatu o české kultuře přelomu milénia o pořádný kus dál! A navíc, pokud má ten rozhněvaný mladý muž pravdu, asi mi něco důležitého uniklo. Cole přece píše, že pokud je dílo silné, odhalí život v celé jeho nádheře a společnost si pak pohoršeně strčí ruku před oči, kouká mezerou mezi prsty a vypouští pohoršené soudy mezi vzrušenými vzdechy... Mezi řádky tedy Cole vlastně mluví sám o sobě a o své hudbě. Rapery jsem zatím vpodstatě ignoroval, ale pokud je Coleova hudba fakt takhle silná, pak si ji prostě nejde neposlechnout!"



Ale nejdřív k Nightworku, který jsem neznal taky. Pár kliky jsem zjistil, že jde o poměrně zdařilou parodii na janečkovsko-vágnerovsko-hannigovský hudební průjem, kterým nás před listopadem 1989 krmila oficiální husákovská média. Píseň Tepláky vtipně cituje kolovrátkovské hudební postupy 80. let, a to včetně dobových západních vzorů typu Duran Duran nebo Modern Talking. V klipu, který Colemu tak hnul žlučí, opravdu není mnoho objevného. Na první pohled je ale zřejmé, že je to záměr. A pokud podobné (s)hity tvořily hudební rámec šedé doby, ve které jste bohužel vyrůstali, působí na vás jejich dnešní převyprávěná esence jako hořká medicína. Při Teplácích mi šel po zádech mráz trapnosti z časů, kdy před podobným zvukovým smogem nebylo úniku. Teoretik umění by nejspíš mluvil o estetické disonanci, jejímž smyslem je otřást příjemcovým vnímáním reality a konfrontovat ho s dávno vytěsněnými hlubinnými obsahy jeho podvědomí. Každopádně jsem se musel smát chytré nadsázce, kterou Nightwork do klipu vložil.

Když jsem pak ale do vyhledávače natěšeně naťukal klíčové slovo "James Cole" a poslechl si pár klipů, smích mne rázem přešel. Tenhle člověk že chce někomu vytýkat nedostatek originality a mluvit o "zrádcích generace"? Tenhle člověk že kritizuje poplatnost a komerci? Tenhle člověk že píše: "Doufal jsem, že se moje post-revoluční generace chopí vydobyté krásy a vznikne něco nespoutaného a silného. A pokud ne, tak alespoň něco, co autenticky zachytí překotné změny ve všem, které se za posledních dvacet let udály"?

Ne – právě Coleova rapová subkultura je krystalickým příkladem generační zrady. Domácí odvar tohoto amerického hudebního stylu je totiž jen trapnou žižkovskou kopií černochů v čepicích s kšiltem na stranu ověšených těžkými stříbrnými řetězy, kteří s podivně vytrčenými prostředníčky toporně máchají rukama a vykřikují přitom své "yeah, yeah, motha fucka yeah!" Autenticita? Něco "nespoutaného a silného"? Stačí si poslechnout pár klipů mladíka občansky jménem Daniel Ďurech, který se překřtil na Jamese Colea, jen aby se tak aspoň trochu přiblížil svým velkým vzorům ze slumů. Rozhněvaný rapper Nightworku vyčítá, že zpívá o koulích, což prý je laciné, protože se to dřív nesmělo. Jenže o čem zpívá on sám? Zde je pár citací:

"Proč zkoušíš moji víru, musíš mně furt srát, kdybys měl v zadku druhou díru, budeš srát dvakrát"



"Miluju vůni pipiny... uhnije ti péro když mně zkusíš vyjebat"



"Novej věk si žádá novej fet"



"Jsem divokej jak západ, mám nápad, přeskočíme kecy a budem spolu chrápat, ty kurvo"



"Kdybych moh' mít jedno přání, chtěl bych nekonečný péra stání, jedu jako robot bez ustání"




O ničem z toho, co padá z Ďurechových úst, se dřív nesmělo zpívat. "Koule" Nightworku jsou ale proti tomu cudné jako Ladovy obrázky zasněžených Hrusic. Jenže: je to "autentický, nespoutaný a silný projev post-revoluční generace", nebo je to spíš prvoplánová, vnitřně prázdná snaha za každou cenu šokovat vulgaritou? Jistě, i zdánlivě primitivní prasárnička může být umělecky vysoce funkčním vyjadřovacím prostředkem. Vždy ale záleží na kontextu. Když dejme tomu Charles Bukowski nebo Henry Miller zakomponuje do literárního textu slovo "kunda", je to něco trochu jiného, než když nadržený puberťák posprejuje zeď kosočtverci, které v reálu zatím ještě nikdy neviděl. Ďurech je bohužel ten druhý případ.

Že je to všechno parodie, jejímž smyslem je otevřít lidem oči? Ne, Ďurech bere sám sebe smrtelně vážně, což je koneckonců zřejmé už z jeho jedovatě kritického textu o Nightworku. O žádné nadsázce tu nemůže být řeč. Ďurech se patlavě a toporně stylizuje do černošského rappera, křičícího do světa svou nenávist a frustraci. Jenže z čeho vlastně? "Zlý muž" českého rapu se přece z koncertu nevrací do slumu mezi dealery cracku a pasáky vyzbrojené pětačtyřicítkami, ale do útulného panelákového bytu, vyzdobeného chemlonovými dečkami a Švejkem z drátu. Maminka mu vypere, vyžehlí, uvaří a mezi dveřmi ho starostlivě napomene, aby se někde nechytil "nějaký party".

Souhlasím s Ďurechem – umělecké dílo se musí hodnotit podle toho, o co se to snaží a jak se mu to daří. Jenže kopie bez jakékoli přidané hodnoty zůstane jen kopií, i kdyby v ní bylo bylo každé druhé slovo "yeah!" V Ďurechově hudbě a textech není žádný přesah, nic, co by člověka jakkoli vyhodilo z prožitku každodennosti, zarazilo ho, vykolejilo nebo donutilo přemýšlet o světě. Je to prostě jen nudný proud z Ameriky vypůjčených rapových klišé a obšlehnutých banalit. Nemá to "koule", i když to zpívá muž s přezdívkou Cole. Je to stejně naivně hloupoučké, jako když u ohníčku na břehu řeky Sázavy tramp Pepa Novák alias Krvavej Jack hrábne do strun a romanticky zapěje: "Ruty šuty Arizona Texas, karamba!"

Ale třeba jsem fakt jen staromilsky zapšklý dědek, co "těm dnešním mladejm" už moc nerozumí...
Sdílejte:TwitterFacebookVytiskněte si:TisknoutTisknout
Tisknout

Další z rubriky

Příští rok přijdou na trh hodně realistické sexuální robotky

Příští rok přijdou na trh hodně realistické sexuální robotky

Totálně realistické "nafukovací panny" nejsou žádnou extra novinkou, nejnovější typy firmy Abyss Creations ale i tak posouvají ...

Číst více
Katolíci šílí z téhle fotky finalistek Miss Bumbum

Katolíci šílí z téhle fotky finalistek Miss Bumbum

Soutěž Miss Bumbum, jak už jistě víte, hledá každoročně tu nejlepší prdelku Brazílie. Letos se finalistky postaraly v téhle těžce ...

Číst více
Opilec s brutálním zářezem se stal hrdinou další photoshopové bitvy

Opilec s brutálním zářezem se stal hrdinou další photoshopové bitvy

Tohodle chudáka bez kalhot pověsili nejspíš jeho hodní kamarádi za plot tak, že mu vytvořili naprosto monstrozní trenýrkový ...

Číst více
Drsný jestřáb je větší tvrďák než Jason Statham

Drsný jestřáb je větší tvrďák než Jason Statham

Hlavním hrdinou poslední photoshopové bitvy se stal tenhle jestřáb s výrazem a postojem toho největšího hollywoodského tvrďáka.

Číst více

Nejnovější články

Páteční gify jsou vitamíny 21. století

Páteční gify jsou vitamíny 21. století

Stres je spouštěčem řady civilizačních chorob, pokud ale pravidelně berete naší páteční medikaci, nemusíte se vůbec ničeho obávat....

Číst více
Výherci z Maxima 12/2016

Výherci z Maxima 12/2016

Výherci soutěží z prosincového Maxima.

Číst více
Výherci z Maxima 11/2016

Výherci z Maxima 11/2016

Výherci soutěží z listopadového Maxima.

Číst více
Předsilvestrovská nálož pátečních gifů

Předsilvestrovská nálož pátečních gifů

Předsilvestrovská megadávka pátečních gifů ochrání preventivně i od novoroční kocoviny. A jestli ne, tak si je holt v neděli dejte znovu.

Číst více