"Kalhoty dělím na elegantní a na ty, které dělají sexy figuru, což jsou bez debat džíny. Ale ne blue jeans, protože v nich si připadám trochu uniformovaný. Mám rád černé nebo světlé džíny. Kolik mám kalhot? Když nepočítám šaty, určitě padesát."

"Všechna ta léta, co jezdím ven, mě pronásledují v hotelích bagry, klempíři, instalatéři nebo odstřely dynamitem. Všichni, kdo se mnou jezdí, to mohou dosvědčit. Začali se mě bát v domnění, že to přitahuji."

"Víte, peníze, to není všechno. Něco má být uloženo v cenných papírech, něco v nemovitostech a mít sem tam nějaký šperk."

"Vím, že se někdy nemohu chovat, jak bych chtěl, ale uvažovat mohu svobodně podle své libosti. Někteří jedinci mě dokáží dost vyprovokovat. Například když vidím takového rádoby důležitého, jakoby velmi vytíženého podnikatele, na jehož mladém nezkušeném telecím výrazu je patrno, že o nic čistého asi nepůjde, jak stojí před svým procovským automobilem s telefonem v ruce, aby všichni viděli, že podniká i cestou, neubráním se představě, jak se rozběhnu a nakopnu ho do zadku."

"Já jsem člověk, který ví, že kdybych se rozčílil tak, že bych začal řvát, tak v ten den nemohu zpívat. Proto konfllikty od sebe odháním a tady možná dochází k vysvětlení, proč jsem obklopen lidmi, kteří jsou lichotníci. A to mi je vyčítáno. Ale ono je to někdy tak potřebné. To byste nevěřil, jak mě tito lidé dokáží povzbudit. Není na škodu si takovou jistotu lidmi pěstovat."

"Před patnácti lety jsem byl v Mnichově na nějaké diskotéce a tam jsem tancoval s příjemnou mladou vdanou ženou, která mi vyprávěla, že její muž je na nějaké obchodní cestě, a navrhla, abychom k ní zašli. Přišli jsme do jejího malého bytu, otevřeli jsme sekt a až jsem byl překvapený, jaký to mělo spád. Během chvíle jsme byli v tom nejlepším, tak asi po patnácti minutách najednou zpoza závěsu vyběhl nahý chlap a vrhl se na mou partnerku ve chvíli pro něj nejakutnější, nebdaje, že jsem na ní já, svou potřebu s ní dokonal. Upozorňuji vás, že jsem nebyl nikdy tak rychle oblečený jako tam."

"Ďábel je v každém z nás a zvláště v těch mocných. Mocní chtějí vládnout a k tomu potřebují zákony. A ty se podle potřeby mění."

"Cesta k hmotným statkům je cesta zbloudilého. Nechceš mít problémy, nevlastni nic. ...  Držím se toho zuby nehty, ale pokud hmotné statky ke mně přicházejí, tak se jim nebráním a naopak si jich vážím, protože sám nejlíp vím, že byly získány díky mému talentu a ten jsem dostal od Boha. Nemohu tedy odmítnout."

"Přírodní katastrofy nemusí způsobit jen ekologické vlivy nebo skvrny na slunci, ale jsem přesvědčen, že i negativní myšlení lidí svým vyzařováním ovlivňuje přírodu."

Ukázky z knihy Jak to vidí Gott, rozhovor na lodi, Studio pět, 1992, která byla zakoupena u antikvariátního stánku na Dejvické ulici za 50 Kč.